Zdaboř byla poprvé zmíněna v roce 1379, žilo tu 11 usedlíků

Zdaboř je evidenční část města Příbram, kterou tvoří katastrální území Zdaboř rozšířené o přilehlou část katastrálního území Příbram (Drkolnov, Pod Drkolnovem – obchodní centrum Nová Zdaboř a Za Brodskou – příbramská komerční zóna a přesah domkařské zástavby na východní straně ulice Zdabořská) s přesahem do katastrálního území Březové Hory (areál II Oblastní nemocnice Příbram, areál okresního a krajského ředitelství Policie ČR a část sídliště u ulic Šachetní, Drkolnovská a Družstevní). Nachází se na jihozápadním okraji města asi dva kilometry od centra. Hlavní osou je silnice III/1911 – Zdabořská ulice.

Ves Zdaboř je poprvé zmíněna v Urbáři příbramského panství (soupis nemovitostí poddanské půdy) z roku 1379 jako Zdoborz s udáním šesti lánů a pěti jiter (asi 110 hektarů) obhospodařované půdy a 11 usedlíků (včetně jejich jmen) a byla příslušenstvím arcibiskupského panství příbramského. Její název je odvozen od majitele "zboží", tedy půdy s usedlými nevolníky, pana Zdebora, a v písemnostech se setkáváme i s podobami Zdebor, také Zdobor, Zdeborz, v 16. století Zdaborz, v 18. stol. Zdaborž bei Pržibram, od roku 1848 je pak uváděn již jen název Zdaboř.

Jak šel čas

V roce 1421 bylo příbramské arcibiskupské panství zastaveno císařem Zikmundem, o deset let později se panství i s okolními vesnicemi stalo majetkem královským. V roce 1534 byla ves Zdaboř pustá. V roce 1579 byla Příbram povýšena císařem Rudolfem II. na svobodné královské město horní. Po povýšení a koupi vesnic od Rudolfa II. v roce 1584 se Zdaboř znovu stavěla a v roce 1622 měla nově postavená ves čtyři osedlé. V roce 1639 Zdaboř vydrancovali švédští vojáci. V roce 1654 se pak uváděla jako pustá a zarostlá, v roce 1714 už zde zase žili čtyři noví chalupníci. V roce 1788 bylo ve Zdaboři 10 čísel domovních, v roce 1827 se pak uvádí 10 čísel a 73 obyvatel. K roku 1836 zde žilo 147 obyvatel. Podle díla Böhmen – Berauner Kreis je v roce 1848 uveden název Zdaboř s jedenácti usedlostmi a celkovým počtem obyvatel 78. Šest usedlostí bylo rolnických a ostatních pět pod Červenou mělo charakter hornických domků. Postaveny byly po roce 1820. Zdaboř tehdy nebyla souvislou aglomeraci, byla tvořena porůznu roztroušenými zemědělskými usedlostmi na vzdálenost jeden kilometr a řadou domků pod Červenou směrem k Narysovu.

Počet obyvatel Zdaboře rostl, maxima 342 dosáhl v roce 1910, poté se snižoval až na 178 v roce 1950, ale počet obydlených domků vzrostl v tomto období z 39 na 43. Roku 1863 byla Zdaboř sloučena spolu s Žežicemi a Brodem do jedné obce, roku 1876 se Brod oddělil a v roce 1928 došlo i k rozdělení Žežic a Zdaboře na dvě samostatné obce. Město Příbram mělo koncem 19. století pět čtvrtí, z nichž pátá čtvrť zahrnovala samoty a okrajové části kolem města, mezi nimi i část U Zdaboře. Tato část je dodnes mezi starousedlíky nazývána Dolní či Dolejší Zdaboř, donedávna také Pátá čtvrť, zatímco vlastní obec Zdaboř s páteřní Zdabořskou ulicí bývá označována jako Horní či Hořejší. S rozvojem těžby uranových rud po 2. světové válce rostlo jak město Příbram, tak obec Zdaboř a v roce 1960 byla Zdaboř připojena k městu jako jeho osmá čtvrť. Územní reorganizací v roce 1975 byla vytvořena nová pátá čtvrť, zahrnující obě Zdaboře, které spolu dosud územně ani správně nesouvisely, sídliště Drkolnov, oblast bývalého ZÚNZ, statek Holých a zástavbu na pozemcích kdysi k tomuto statku náležejících.

Páteřní komunikací Horní/Hořejší Zdaboře, kolem níž je soustředěna většina starší zástavby, je Zdabořská ulice. Vede od kruhového objezdu Školní do mírného kopce směrem k Narysovu v délce asi 1,8 km. Místo, kde stoupání dosahuje vrcholu (574 m n. m.), se nazývá Červená. Pod Červenou po levé straně (směrem z města) se rozkládá stejnojmenná zahrádkářská kolonie, za ní sedm starších rodinných domků zvaných z historicky neobjasněných důvodů U Pěti zlodějů a naproti při pravé straně zástavba nových rodinných vilek z druhé poloviny 90. let 20. století.

O původu názvu Červená existují pouze domněnky. Původní objekt, nazývaný Na Cikánce, stával zřejmě východně od současného, při cestě k Ouborným. Když vyhořel, byl postaven nový a jeho střecha byla pokryta červenou krytinou – odtud název. Jiné možné, spíš ale méně pravděpodobné vysvětlení poskytuje červená barva okolní půdy, patrná např. při průzkumných vrtech v roce 2021 k plánovanému obchvatu Příbrami. Současný objekt sloužil jako (historický) poutní hostinec (Červená hospoda) a statek; byl prvním místem, odkud poutníci z Bavorska a jižních Čech spatřili Svatou Horu a celé panorama města. Na místě výhledu byl kdysi osazen pamětní křížek; koncem prvního desetiletí nového tisíciletí byl opraven podstavec a křížek nahrazen novým (ze hřbitova ve Třebsku), neboť původní byl natolik zdevastován, že by se jeho oprava nevyplatila. Bezprostřední okolí křížku poblíž otočky bylo zbaveno náletových dřevin a důstojně upraveno.

Před 2. světovou válkou existovala na poli poblíž Červené (mezi statkem, cestou od Podvršků do Žežic, silnicí k Narysovu a špičkou lesa) kožešinová farma. Podle nedatovaného článku odborného učitele Karla Valty ji založil báňský úředník Karel Blahna a byla na Příbramsku jedinou. Chovali zde stříbrné a modré lišky, medvídky mývaly, nutrie, norky a karakulské ovce. Dobové fotografie dokládají rozlehlost farmy a podle drátů vedených z dřevěné stavby do farmy lze usuzovat i na vybavení elektrickým agregátem. Z bývalé farmy zůstala jen nefunkční malá vodní nádržka, lemovaná vzrostlými stromy. Koncem 50. let postavilo na poli pod zahradou u Červené tehdejší JZD drůbežárnu, ta pak byla krátce využívána státním statkem a v první polovině 60. let zanikla.

JZD a až potom elektřina

V době mezi válkami byl hostinec na Červené včetně přilehlého zázemí využíván k příměstské rekreaci obyvatel Příbrami a byl spojen s kulturní a spolkovou činností ve Zdaboři. Po 2. světové válce do poloviny 50. let byla Červená centrem kulturního dění Zdaboře. Účinkovali zde místní ochotníci, zajíždělo sem putovní kino, konaly se plesy, ale také schůze, např. v červnu 1949 ustavující schůze jednotného zemědělského družstva. Založení JZD bylo podmínkou pro zavedení elektřiny ve Zdaboři. V roce 1950 byli během práce na elektrifikaci v sále na Červené ubytováni pracovníci energetických závodů. Kolaudace a první rozsvícení v září 1950 byly oslaveny večírkem s hudbou rovněž na Červené. V lednu 1958 se v sále konal poslední hasičský ples. V 60. letech byl objekt vyvlastněn a sál i výčep byly adaptovány na bytové jednotky pro pracovníky Státního statku Tochovice. Od počátku 60. let začaly zajíždět na Červenou některé spoje linky 2 MHD, v září 1961 byla zřízena na Červené na kraji lesa proti bývalému hostinci otočka pro autobusy s plechovým přístřeškem. V 70. letech místo něj postavili občané Zdaboře chatku typu Jitka jako zázemí pro řidiče a ta byla v polovině 90. let nahrazena opět plechovým přístřeškem. V roce 1991 byl objekt na Červené ve značně zdevastovaném stavu vrácen původní majitelce. V současné době v něm bydlí její potomci, kteří hospodářské budovy vrátili jejich bývalému účelu – zemědělské výrobě. Hlavní činností současného majitele je produkce mléka a s úctou k přírodě hospodaří také na polích, které ke statku patří.

Stranou od ostatní zástavby vznikl kolem roku 1710 další zemědělský dvorec, statek Holých; původně v něm kromě zemědělství kvetla i flusárenská živnost (výroba drasla). Asi nejznámějším majitelem dvorce byl horní rada Jan Antonín Alis (1732–1801), zakladatel novodobého příbramského hornictví. Alis dvůr zřejmě rozšířil a zvelebil a krátce před svou smrtí jej prodal. Dvorec pak střídal majitele, až jej roku 1878 zakoupil příbramský měšťan Prokop Holý pro svého syna, rovněž Prokopa, který jej měl již dříve v držení. Tím se dostal dvůr do majetku rodiny Holých, v níž je s výjimkou let 1961–1992 dodnes a podle níž je také nazýván. Zemědělskou činnost současný majitel neprovozuje.

Podrobnosti v následujících textech: Publikace Zdaboř 2004: Otto Lang, Naše obec Zdaboř; J. V. Bezděka, Zdaboř v archivech; Jaroslav Trmal, Josef Kuchař, Historie Dolní Zdaboře; Karel Valta: Po stopách utrpení a slávy hornictva Příbramsku; Josef Pruner: Obec Zdaboř v minulosti a v přítomnosti; Zdaboř 2014: Vladimír Pruner, Stručná historie obce Zdaboř

Věra Prunerová, kronikářka ve Zdaboři

psáno pro publikaci Zdaboř 2024